Tradice v Kateřinicích

O Velikonocích bývá šlehačka. Ještě koncem minulého století chodívali mládenci v noci z neděle na pondělí i celé pondělí koupati děvčata, šlehajíce je tatary pletenými z vrbových ratolestí neb jalovcem a častujíce je likéry. Za to byli odměňování velikonočními krasličkami. Dnes zvyk ten přešel na hochy školní, trpěn jsa mlčky školou a podněcován rodiči. Zachovává se dosud o Velikonocích pečení „plecovníků“, tj. bochníků se zavinutým uzeným masem z kyty (plec), odkud pochází název – plecovník. Též podělování dětí od kmotrů křtících různými dary zvanými „šmigrust“ se dodnes provádí, snad v míře nepoměrně větší, než bývalo dřív. Hospodáři nechávali o Bílé sobotě světit palmy z ratolestí klokočových neb lískových, ze kterých pak dělávali malé křížky, které spolu s květy jívovými posvěcenými o květné neděli, ve dnech velikonočních zastrkávali na svá pole. V přítomné době památný ten výkon většinou se opomíjí a upadá v zapomenutí.

Libovali si staří obyvatelé v případě vaječnice ve volné přírodě v lesích, ke kterémužto účelu padlo za oběť nejedno hnízdo mladých vran.

Posvícení čili krmáš odbývá se v neděli před sv. Martinem. Téměř až do doby světové války odbývalo se hlučně. Hudba hrála od nedělního večera do rána v dolním hostinci, v pondělí pak od rána do pozdní noci v horním hostinci. Hrálo se hustěji neb řídšeji dle toho, jak se hudebníkům platilo; kousek za 20 krejcarů (40 haléřů). Nyní se odbývání krmášových zábav omezuje na neděli v obou hostincích současně. Staré užívané tance jako kyjový, trojak, ruská polka, kovaříček, hubičkový, křížový, sviňák a různé jiné mizí. Zato ujímají se moderní tance cizích původů. Národní české tance se neuplatnily.

Svátky milosrdenství a lásky – vyhraženy mládeži školní. Od nepaměti zachovává se zvyk koledový, od děti hojně používaný. Nejoblíbenějším popěvkem koledovým jest vánoční dětská koleda; „Štěstí, zdraví“, nacvičena v letech devadesátých minulého století učitelem Františkem Štindlem, nyní řídícím učitelem ve výslužbě, horlivým milovníkem a cvičitelem zpěvu. Krásně vystižen jest úvod písně: „Štěstí, draví, vinšujeme vám. Nejprv panu hospodáři, pak vašim dítkám. Z daleka se béřeme, novinu vám neseme, co se stalo, přihodilo v městě Betlémě“. Ihned přikročuje se k jádru této noviny: „Narodil se tam Synáček, posílá mne k vám, byste mu koledy dali, však já mu ji dám“. Bývalo zvykem, poděkovati koledující děti vánočním pečivem, ořechy, ovocem čerstvým i sušeným a podobným. Toto bývalo ale méně vzácné, a aby docíleno bylo pravého poslání koledového, pokračuje další znění písně: „Chlebíčka nechce bráti, nakrmila ho máti, zač tolárek neb dukátek máte poslati“. – Aby koledníci nemařili času a byli rychle odbyti, končí koledu případným závěrem písně: „Pěkně prosím, odbuďte mne, nemám tu kdy stát, ještě musím do Betléma dítko kolébat“. – A poslední větou koledy vyjadřují koledníci svůj dík: „Dítko to je bohatý, v nebi vám to zaplatí, že se s ním po smrti budete radovati“.

Některé se dosud zachovávají, jiné mizí, ustupujíce novým, poměru doby přizpůsobeným. V pondělí a v úterý končinové, tj. před popeleční středou, bývalo vodění medvěda a pochovávání basy. To dělo se tím, že několik dobrodruhů vodívalo muže oblečeného obráceným kožichem, případně ještě ovinutého slámou a představujícího tak medvěda, zatím co jeden z nich opatřen byl košem, určeným ke sbírání různých darů, též i nedovolené vzatých poživatin, zejména klobas, vajec, slaniny a podobných v domácnosti se vyskytujících věcí, které po skončené pochůzce v hostinci při tzv. pochování basy, tj. uložení ji po dobu postu k odpočinku, více méně hlučně požity byly. Zvyky tyto již zanikly.

V starších dobách u lidu všeobecně silně zakořenělé jako o vodníku, bludičkách, strašidlech a jiné počátkem tohoto století vymizely a dostávají se pouze do vzpomínek minulosti.

Zdejších obyvatel nevyznamenával se nikdy, pokud z tradice a zachovalých zbytků možno bylo zjistiti, zvláštním sverázem. Býval vždy prostý, dle vesnických poměrů. V poslední době přizpůsobuje se a napodobuje rychle panujícímu módu.

V současné době se kroj nevyznává.

...vybráno z kroniky obce.